Dysplazie loketního kloubu u plemene rottweiler

Dysplazie loketního kloubu (DLK) je dědičné nevrozené onemocnění založené působením více genů. Vlohy a následně i klinické onemocnění se dědí z rodičů na potomky. Tímto onemocněním trpí hlavně velká a střední plemena psů.

DLK se klinicky projevuje inkongruitou /povrch protilehlých koubních ploch je vzájemně si neodpovídající, různorodý/ kloubních ploch, fragmentací processus coronoideus medialis(ulomení vnitřního korunkového výběžku), nespojením processus anconeus /jedná se v obou případech o výběžky kosti loketní/, případně i osteochodrózou /léze kloubní chrupavky,která se odlučuje z kloubního povrchu /.

Častý nález tohoto onemocnění je u řady plemen, nejčastěji u bernského salašnického psa, rottweilera, německého ovčáka, zlatého retrívra a labradorského retrívra.

Klinicky zjevné onemocnění se zpravidla projevuje kulháním od 5 měsíce stáří, odtažením lokte postižené končetiny od těla a vnější rotací zápěstí, dále bolestivostí lokte a pseudokrepitací. V rozvinutých případech dochází k efuzi /zmnožení synoviální tekutiny/, následně i ke zbytnění kloubního pouzdra a atrofii svalů, výrazné bolestivosti, omezení pohyblivosti. Výsledkem je obtížný, nekomfortní pohyb zvířete a omezení pracovní využitelnosti.

Diagnostika je založena na klinických příznacích a RTG vyšetření. Pro srovnání se rentgenují oba loketní klouby. Pro oficiální a mezinárodně platné posouzení  DLK se zhotovuje minimálně mediolaterální projekce loketního kloubu v ohybu. Aby postačovala tato jediná projekce k objektivnímu posouzení stavu kloubu, musí být pes starší 2 let. Atest o stupni DLK se vydává nejdříve ve stáří 12 měsíců. RTG vyšetření je objektivnější, pokud se zhotoví další 2 projekce loketního kloubu. A to mediolaterální projekce v neutrální pozici a  předozadní projekce.

Podle RTG příznaků artrózy a inkongruence kloubních ploch se rozlišují následující stupně DLK:

1. stupeň 0 = normální kloub, kloubní struktury bez osteofytů /výrustků/ a sklerotických změn
2. stupeň 1 = lehká artróza, osteofyty ne větší než 2 mm a/nebo výraznější sklerotizace subchondrální kosti  v okolí distální části incisura trochlearis ulnae a/nebo zřetelný schodek mezi kloubními plochami hlavičky kosti vřetenní a incisura trochlearis kosti loketní
3. stupeň 2 = střední artróza, velikost osteofytů od 2 do 5 mm
4. stupeň 3 = těžká artróza, velikost osteofytů je větší než 5 mm. Zřejmá fragmentace processus coronoideus medialis  nebo nepřiosifikovaný processus anconeus se posuzuje jako stupeň 3 bez ohledu na rozsah artrózy. Psi chirurgicky léčení pro vývojové vady loketního kloubu se posuzují jako postižení stupněm 3.

Terapie může být konzervativní i chirurgická, záleží vždy na konkrétní povaze případu. Majitelé by měli být seznámeni s progresivní /postupně se zhoršující/ povahou tohoto onemocnění. U pracovních plemen jsou vyhlídky na jejich pracovní využití omezené. Vždy by se měl prověřit také souběžný výskyt jiných vývojových onemocnění, např. dysplazie kyčelních kloubů.
Nejčastější klinický projev DLK vyššího stupně u plemene rottweiler je nález fragmentace processus coronoideus medialis. Onemocnění se začne projevovat od 5. měsíce stáří kulháním, které vzniká bud' po zátěži nebo i po delším odpočinku . U plemene rottweiler byla také popsána fisurace (prasknutí) processus coronoideus medialis spojená s minimální pohyblivostí fragmentu a pozdějším rozvojem klinických příznaků.
Jako základní metodu prevence DLK lze uvést výběr vhodných rodičů prostých DLK - prakticky to ale může být problém, pokud nebude na DLK povinnost vyšetřování následovaná selekcí chovných jedinců , dále pak vysoce kvalitní výživa v optimálních dávkách a limitování zátěže v období růstu.

Pro prevenci a eliminaci tohoto onemocnění z chovu je důležité si uvědomit, že se jedná o multifaktoriální onemocnění /založené působením vhodných genů, ale také působením vnějších podmínek, výživy a zátěže/. Pro eliminaci onemocnění z chovu je nutné seřadit všechna zvířata podle stupně postižení, zjistit, kolik zvířat by se dalo vyselektovat a následně pak vyselektovat nejhůře postižená zvířata.

Od 1.6.2002 do 1.2.2006 bylo na DLK rentgenologicky testováno 347 psů plemene rottweiler. Rentgenologický monitoring, posouzení stupně DLK, je již několik let povinně zaveden. Dle výsledků doposud není prováděna žádná selekce! Z celkového počtu vyšetřovaných jedinců bylo 230 ohodnoceno stupněm 0/0.  Stupně 0/1 nebo 1/1 byly popsány u 79 jedinců, stupeň  0/2 až 2/2 vykazovalo 14 zvířat a stupeň 0/3 až 3/3 byl vyhodnocen u 24 psů.

Systém selekce je podobný jako u dysplazie kyčelních kloubů. Je nutné zvolit stupeň postižení, které již nebude pro chov přípustné. Po zhodnocení stupně DLK podle rentgenových snímků by daný jedinec buď byl nebo nebyl zařazen do chovu. Neprovádění této selekce znamená, že stále větší počet jedinců bude onemocněním postižen, stejně jako bude stále méně zdravých jedinců vhodných k ozdravení chovu.

Z uvedeného vyplývá, že počet psů s vážným postižením (stupně 2 a 3) není zatím příliš vysoký. V rámci plemene rottweiler je nespornou výhodou již zavedené povinné rentgenologické vyšetření. Samo o sobě ale nic neřeší. Je třeba na něj navázat výběrem ( selekcí) jedinců vhodných pro chov. Na základě výše uvedené statistiky bych doporučil stupně 2 a 3 ( i jen na jedné končetině) zpětně vyřadit z chovu a nově vyšetřované psy s tímto postižením již dále do chovu nezařazovat. Včasné zavedení této selekce pomůže snížit výskyt onemocnění v chovu a poskytne naději na možné ozdravení chovu v budoucnosti. Pokud se tato selekce nezavede, považuji to za ignorování všech jak medicínských tak chovatelských poznatků a zásad souvisejících s touto problematikou. Pokud budou podmínky pro chov v rámci DLK stejné jako doposud, bude počet psů s klinickým onemocněním stále vyšší, takže za čas se z DLK může vyvinout velice akutní a naléhavý problém s velice složitým způsobem řešení ( viz. např. DKK u německých ovčáků). Zvažte, prosím, všechna tato fakta.

MVDr. Miroslav Agel